Jsou úspěšnější skřivani nebo sovy?

Amanda Ruggeri, novinářka a editorka britského BBC, se nedávno zamýšlela nad tím, proč bychom se neměli snažit stát se ranními ptáčaty za každou cenu. Na následujících řádcích přinášíme shrnutí originálního článku i vlastní zamyšlení nad tímto tématem.

Příběhy úspěšných často ukazují, že řada z nich vstává velmi brzy a před osmou hodinou ranní už mají za sebou celou řadu osobních i pracovních aktivit. Pokud však nepěstujeme brzkou ranní produktivitu, musí to nutně znamenat, že jsme odsouzeni k méně úspěšnému životu? Odpověď zní Ne. Zároveň totiž platí, že ne všichni úspěšní jsou ranní ptáčata, a ne všechna ranní ptáčata jsou úspěšnými lidmi.

Jaký jste chronotyp?

Chronotyp je možné definovat jako individuální fyziologické, biochemické a psychologické nastavení ve vztahu k cyklu spánku a bdění. Jinými slovy biorytmus. V populaci se přibližně 25% lidí řadí ke skřivanům –  ranním ptáčatům, 25% k nočním sovám a zbývajících 50% je někde mezi nimi uprostřed. Naše vlastní biorytmy jsou z velké části dány také geneticky a většinou zůstávají po celou dobu života bez větších a výraznějších změn.

Když snaha napáchá více škody než užitku

Příběhy úspěšných lidí, kteří vstávají velmi brzy, aby toho hodně stihli, nás můžou svádět k tomu, abychom se snažili trvale přenastavit svůj přirozený biorytmus do ranního módu, snad v naději, že nám to dopomůže být podobně úspěšní jako oni. A pokud nás k brzkému vstávání nenutí vlastní touha být lepším a úspěšnějším, nutí nás k tomu zavedené zvyklosti a požadavky společnosti – škola začíná v 8, v mnoha regionech se začíná pracovat dokonce už v 6 hodin. Jsme pak nuceni fungovat podle jednotného režimu, bez ohledu na naše individuální nastavení, a v takovém případě mohou zejména sovy velmi trpět. Sovy jsou nuceny být bdělé a produktivní v době, kdy jejich těla ještě „nechtějí“, tím dojde k narušení produkce melatoninu a to může mít negativní fyziologické následky, jako například změna citlivosti na inzulin a glukózu (což může vést k nárůstu tělesné hmotnosti). Nepřirozené přerušení „sovího“ melatoninového cyklu má také za následek to, že dotyčným trvá mnohem déle (často i několik hodin), než se takzvaně „nastartují“.

Pokud je lidem ponechána možnost následovat své přirozené biologické rytmy, cítí se mnohem lépe a jsou produktivnější. Pokud je však někdo příliš tlačen mimo své přirozené preference, může to napáchat více škody než užitku.

Kdo je lepší – sovy nebo skřivani?

Ve srovnání sov a ranních ptáčat má každý z chronotypů své sklony a tendence, přednosti i slabiny, a tím i příležitost být úspěšným, i když každý jiným způsobem a v jiné oblasti. Proto je vlastně ve výsledku jedno, do které skupiny se řadíme – není zde nikdo horší ani lepší.

Ranní ptáčata jsou většinou lidé, kteří často více používají levou mozkovou hemisféru a jejich předností tedy může být analytické myšlení a schopnost spolupráce – mohou tak dosahovat úspěchů například v akademické oblasti. Jsou většinou odolnější a jsou schopni sami sebe řídit. Často si stanovují vyšší cíle a jsou více zaměření do budoucnosti. Také mají menší sklony k depresím, konzumaci alkoholu a kouření, než sovy.

Sovy zase častěji používají pravou mozkovou hemisféru a jejich předností tedy bývá velká představivost a individualita, které mohou uplatnit například v tvůrčích oborech. Vyznačují se lepší pamětí, bývají rychlejší při plnění úkolů a mívají obecně lepší kognitivní funkce.  Jsou také více otevření novým zkušenostem a vyznačují se vysokou mírou kreativity. Mohou mít sklony k horší náladě a menší spokojenosti v životě. Na druhou stranu v důsledku brzkého vstáváním do školy a do práce jsou nuceni nalézat inovativní cesty a způsoby, jak v takových podmínkách vůbec fungovat, a je tak ještě více posilována jejich kreativita i kognitivní funkce.

Závěrem už jen otázka pro vás: Jak můžete využít přednosti svého chronotypu k dosažení úspěchu?

  Pavla Pokorná Světlíková

Originální článek Amandy Ruggeri v angličtině naleznete ZDE.